Ručení příjemce plnění: platba na zahraniční účet sama o sobě nestačí
Úplata poukázaná bezhotovostně na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko nemůže sama o sobě založit ručení příjemce zdanitelného plnění podle § 109 zákona o DPH. K platbě musí přistoupit další okolnosti, z nichž je zjevné, že plátce věděl či mohl vědět, že záměrem je nezaplacení daně.
Skutkový stav
Správce daně vyzval odběratele jako ručitele k úhradě DPH neodvedené jeho dodavatelem s odůvodněním, že úplata za zdanitelné plnění byla poukázána na účet vedený v zahraničí — což zákon uvádí jako jeden z ručitelských titulů. Odběratel namítal, že o žádném riziku nevěděl a samotné směřování platby do zahraničí je běžnou obchodní praxí.
Právní posouzení
NSS vyložil § 109 odst. 2 písm. b) ZDPH eurokonformně a s ohledem na judikaturu SDEU k ručení v DPH: objektivní ručení bez ohledu na zavinění by bylo v rozporu se zásadou proporcionality. Znak „“ proto nelze číst jako automatický spouštěč ručení — je pouze indicií, k níž musí přistoupit okolnosti prokazující vědomostní prvek na straně příjemce plnění. Tyto okolnosti prokazuje správce daně; opačný výklad by na odběratele přenášel odpovědnost za cizí daňové povinnosti bez možnosti se jí zprostit.
Dopad pro praxi
Prakticky: ručení podle § 109 odst. 2 písm. b) ZDPH nevzniká ze samotné platby do zahraničí — správce daně musí prokázat, že jste věděli či mohli vědět o záměru daň nezaplatit. Pozor ale na sesterský titul: platba na účet nezveřejněný v registru plátců zakládá ručení u úplat nad 540 000 Kč (dvojnásobek limitu 270 000 Kč podle zákona o omezení plateb v hotovosti, § 109 odst. 2 písm. c)). Rutina před každou platbou: zkontrolovat zveřejněný účet a status nespolehlivého plátce, obojí archivovat. Přijde-li ručitelská výzva, žádejte prokázání vědomostního prvku a doložte svou prověrku — bez vědomosti výzva neobstojí.